Pokud spácháte trestný čin a policie má dostatek důkazů, ne vždy to nutně znamená, že musíte jít k soudu nebo že musíte mít záznam v rejstříku trestů. Zkušený obhájce se vyzná v paletě tzv. odklonů, tedy způsoby alternativního vyřízení trestní věci jinak než rozsudkem, kterým soud rozhodne o vině a trestu, jež se zaznamenají do výpisu z rejstříku trestů.

 

1. Podmíněné zastavení trestního stíhání

Toto je statisticky nejčastěji využívaný způsob odklonu v trestním řízení. Lze použít v případě přečinů (všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní sazbou do 5 let), k jejichž spáchání se obviněný dozná, s tímto způsobem vyřízení věci souhlasí a státní zástupce nebo soud dospěje k tomu, že s ohledem na poměry pachatele a konkrétní okolnosti případu je tento způsob vyřízení věci dostatečný.

Tento odklon lze použít i tam, kde nefiguruje žádný poškozený (např. ohrožení pod vlivem návykové látky). Pokud v trestní věci poškozený vystupuje, je třeba, aby mu obviněný nahradil škodu nebo o její náhradě alespoň uzavřel s poškozeným dohodu. Souhlasu poškozeného s podmíněným zastavením trestního stíhání není třeba, avšak poškozený může proti takovému rozhodnutí soudu podat stížnost. Státní zástupce nebo soud může také požadovat závazek obviněného zdržet se po určitou dobu určité činnosti (např. řídit motorové vozidlo) nebo složit peněžitou částku určenou na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

Pokud státní zástupce v přípravném řízení nebo soud v hlavním líčení návrhu obviněného vyhoví, vydá usnesení o zastavení trestního stíhání s podmínkou, že po určitou zkušební dobu (6 měsíců až 2 roky) se bude chovat řádně. Po uplynutí zkušební doby buď soud rozhodne o tom, že se obviněný osvědčil, anebo bude pokračovat v trestním stíhání.

Výhodou je, že pokud soud vysloví, že se obviněný osvědčil, obviněný nebude mít žádný záznam v rejstříku trestů.

Proč je tento způsob odklonu nejvyužívanější?

1️⃣ představuje nejméně práce pro obviněného, státního zástupce i soud

2️⃣ složení peněžité částky na pomoc obětem trestné činnosti není povinné, takže na tento odklon dosáhnou i méně movití pachatelé

3️⃣ lze využít u trestných činů, kde nefiguruje žádný poškozený, takže tím odpadá nutnost vyjednávat s další stranou řízení (kromě státního zástupce a soudu).

2. Podmíněné odložení návrhu na potrestání

O něco méně používaný odklon je jakýsi „mladší sourozenec“ podmíněného zastavení trestního stíhání, a to podmíněné odložení návrhu na potrestání.

Tento způsob se používá u věcí, o kterých se vede tzv. zkrácené přípravné řízení, tj. řízení pro trestné činy s horní sazbou do 5 let, při nichž byl buď podezřelý přistižen při činu anebo u nichž lze očekávat postavení před soud do 14 dnů od sdělení podezření.

Ve zkráceném přípravném řízení se vede velice zjednodušené dokazování, jediným důkazem v procesní formě je zpravidla protokol o výpovědi podezřelého (který má právo na obhájce) a všechny ostatní podklady bývají zpravidla úřední záznamy o podaných vysvětlení osob (jichž se obhájce nemůže účastnit) nebo protokoly o ohledání místa činu. Na vypracování znaleckých posudků v takovém případě zpravidla nezbývá čas.

Na zkrácené přípravné řízení navazuje tzv. návrh na potrestání, což je něco jako obžaloba, akorát bez odůvodnění. Návrhu na potrestání se však lze vyhnout (dočasně či trvale) tím, že státní zástupce rozhodne o jeho podmíněném odložení, tedy podezřelý musí splnit obdobné podmínky jako v případě podmíněného zastavení trestního stíhání, a pokud po zkušební dobu (6 měsíců až 2 roky) bude vést řádný život, rozhodne státní zástupce o jeho osvědčení. V opačném případě státní zástupce podá soudu návrh na potrestání, kterým dojde k zahájení trestního stíhání a obviněný se pak pravděpodobně nevyhne rozsudku a záznamu do rejstříku trestů.

3. Narovnání

Narovnání je o něco méně využívaným odklonem. Lze využít u přečinů (všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní sazbou do 5 let), pokud s tím obviněný souhlasí a pokud prohlásí, že spáchal daný skutek.

Narovnání lze využít pouze u trestných činů, kde vystupuje poškozený, kterému obviněný musí nahradit škodu nebo alespoň uzavřít dohodu o její náhradě. Souhlas poškozeného s vyřízením věci tímto způsobem je nutný, nelze o narovnání rozhodnout bez jeho souhlasu a pak čekat, zda podá stížnost.

Velikou nevýhodou oproti podmíněnému zastavení trestního stíhání je, že nutnou podmínkou narovnání je složení peněžité částky určené na pomoc obětem trestné činnosti na účet soudu. Vedle náhrady škody tak obviněný musí platit další peníze, na které méně majetní obvinění zpravidla nemají. Nevýhodou také je to, že státní zástupce nebo soud nemůže obviněnému „poradit“, jakou částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti považuje za přijatelnou, a obviněný se na to ani nemůže předem ptát. Zkrátka musí risknout určitou částku a čekat, zda to vyjde nebo ne.

4. Dohoda o vině a trestu

Neméně používaným způsobem odklonu je dohoda o vině a trestu, a to přesto, že od 1.10.2020 lze použít pro vyřešení jakéhokoli trestného činu, tedy i zvlášť závažného zločinu. Jedná se o obdobu „plea guilty“ známé z amerického právního prostředí.

Nevýhodou tohoto odklonu je, že tuto dohodu musí vždy schválit soud, přestože se na jejím znění shodne obviněný i státní zástupce. Soud má právo dohodu neschválit, pokud by neodpovídala provedeným důkazům nebo nerespektovala zájmy poškozeného.

Výhodou je, že obviněný zastoupený obhájcem a státní zástupce mohou již v přípravném řízení otevřeně diskutovat o možném znění dohody, tj. zejména o tom, co všechno lze obviněnému prokázat, jaká by měla být právní kvalifikace skutku a jakou představu o trestu ta která strana má. Soudci pak mohou obě strany předložit už jakýsi předpřipravený polotovar, který soud případně dobrousí.

V praxi však tento způsob odklonu nenachází častého využití. Důvodem bude pravděpodobně to, že pro státního zástupce to představuje více práce než sepsání klasické obžaloby nebo návrhu na potrestání a klasické hlavní líčení. Také je možné, že státní zástupci nechtějí přijít o své autoritativní postavení někoho, kdo stíhá pachatele všech trestných činů bez výjimky a staví je nemilosrdně k soudu. Zažil jsem například jednoho státního zástupce, který u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky (tj. řízení auta pod vlivem alkoholu) kategoricky odmítl jednat o dohodě o vině a trestu s odůvodněním, že „jakmile je tam alkohol, dohodu o vině a trestu prostě nedělá.“